Suplement LXXXVI

Bratislava, Časopis Učené společnosti Šafaříkovy, roč. I, 1927, s. 133—134.

ALBINISMUS A ERYTHRISMUS U SUMCE SILURUS GLANIS
Z DUNAJE V OKOLÍ  BRATISLAVY

Jako u všech vodních zvířat je také u ryb úplný albínismus velmí řídký. Častějí objevuje se počínajicí albínismus, žlutavé zabarvení, xanthorismus, anebo oranžově až cihlově červené, erythrismus, u druhů jínak normálně tmavých. U ryb v akvariu pěstovaných ukazuje se často tentó počínající albínismus. Tento náběh k úplnému albínismu přichází též u ryb v přírodě  žijících a byl pozorován u různých druhů, n. p. u flundry (Pleuronectes flesus), u plotice (Leuciscus rutilus), u úhoře (Anguilla vulgaris), u mníka (Lota vulgaris), okouna (Perca fluviatilis), karasa (Cyprinus carassius), štiky (Esox lucius) a je ovšem i u sumce (Silurus glanis).

Úplný albinismus je však poměrně vzácný a docela neúčelný, neboť bílá  ryba je vystavena daleko více všem nebezpečím než normálně zbarvená. Byl pozorován v přírodě i v zajetí jen tu a tam ojediněle. Podrobnější zprávu o pravých albínech u různých druhu ryb podává Abl v Blätter f. Aqu. und Terrarienkunde (sv. XXXIII., 1922). Abnormálních zbarvení u ryb dotýká se též Berndt v nedávné, velmí obsažné studii o dědičnosti různých znaků u ras zlatého karasa (Zeitschr. f. ind. Abstammungs- und Verebungslehre, sv. XXXVI., 1925).

Počátkem listopadu r. 1926 získal biologický ústav lékařské fakulty university Komenského dva úplné albinotické exempláře sumce druhu Silurus glanis, asi 50 cm dlouhé, které rybáři vylovilí v Dunají nedaleko Bratislavy. Dle sdělení rybářů  chycení bylí celkem tři albinotičtí jedinci a jsou pokládány takovéto formy za něco neobvyklého. Daleko hojnější jsou žlutavě oranžoví sumci s načervenalými ploutvemi, které nazývají též rybáři »zlatýmí« sumci. Vzhled zmínéných albínotických exemplářů odpovídal barvou kůže známým albinům-axolotlům. Kůže na břichu i po stranách byla úplné bledá, jen obruby ploutví, zejména řitní, měly slabounký nádech do červena. Očí měly krásnou rubínovou barvu jako je u bílých králíků. Exempláře tyto choval jsem v ústavě dva měsíce ve větší nádrži. Po celou dobu zajetí až  do konce prosince 1926, kdy byli jeden po druhém usmrcení, sumci hladovéli; odmítalí nabízenou potravu, i když jím byla vpravena uměle do zažívacího traktu. Jeden sumec byl ozařován ultraviolovými paprsky (Bachovým horským sluncem), každý den jednu, dvě i vice minut. Vedle ozařovaní prostého prováděno bylo i ozařování uviolovým modrým filtrem za účelem vyloučení nejzevnějších, krátkovlnných ultrafialových paprsků. Pokus prováděn byl celkem tři neděle. Druhý jedinec byl chován jako kontrolní. Záhy u ozařovaného individua začal se měniti vzhled kůže. Dostávala náběh do slabé žlutooranžového odstínu, okraje všech ploutví začaly červenati a krátce před usmrcením jevíl sumec nápadný náběh k typu »zlaté rybičky«. Jedinec kontrolní nezměnil svůj vzhled. Měl jsem tedy možnost sledovati pomérné rychlý přechod od úplného albina k formě zlaté, zjev urychlený zřejmë působením křemenné lampy. Ovšem poměry v dřevěném baráku, kde je biologický ústav stále ještě umístěn, zabránily další exaktně prováděné experimentální práci v tom směru.

V prosinci m. r. získal jsem dále sumce tmavého, který však  jevil mramorování a na jednom boku byla veliká bílá plocha, kde původni kůže byla traumaticky odtržena až ke svalstvu a demarkačni čára poraněného místa byla načervenalá. Ostatní bledé ostrůvky kůže na obou bocich byly neporušené a původni. Po nékolika ozářeních křemennou lampou (jednu až čtyři minuty trvajících, v intervalech jeden až dva dny) byl dán exemplář na 24 hodín do 0,001% roztoku neutrální červené. Demarkační čara poraněného místa po těchto experímentech nápadně cihlově intensivně zčervenala a na oděrku povstaly ostrůvky epidermalní  černé pígmentované.

Počátkem ledna 1927 přineseni byli do ústavu dva jiní sumci, kteří však měli kůži lehce do oranžova zbarvenou a okraje ploutví odpovidaly svým vzhledem ploutvim zlatých karasů. Takových sumců vyskytlo se v poslední dobé na trhu v Bratislavě vétší množstvi. Zlatí sumci jsou vůbec exempláře častěji se vyskytující. Také ve Vídní mají v zoologické zahradě toho času jednoho takového sumce. Zdá se, že v Dunají vyskytuje se jích i v okoli Bratislavy větší množství. Úplní albíni jsou vsak vzacni. Koller podal nedávno zprávu o albinotickém sumcí (Zoologischer Anz. sv. 69, 1927) z Dunaje u Vídně, kterého získalo přírodověcké museum ve Vídni. Ovšem exemplář tento měl vzhled žlutavé slonové kosti. Hřbet byl sírově žlutobílý a celkový popís nasvědčuje tomu, že se jednalo  již o jakousi formu přechodnou ke xanthorismu. Nelze ovšem jen tak beze všeho tvrdítí, že v přirodě  chycení zlatí sumcí vyvinulí se v každém případé z forem albínotických, spíše možno pokládatí formy mramorované za formy přechodné. Zjev tento bude vyžadovatí delší pečlivé práce experimentální na dalších exemplářích albinotických, které bude snad možno časem zase získati.

 Dr. Bohumil Krajník.